Jak se zbavit nadbytečného tuku po porodu

2597106339_c3650165ee_zDva měsíce od porodu jsem zhubla pět kilo a pak dlouho, dlouho nic. Než jsem přišla na to, že veškeré poučky jsou k ničemu, když o nich člověk nepřemýšlí. Jsem ráda, že s vámi můžu podělit o svoji zkušenost, aby se třeba jiná maminka mohla poučit z mých chyb a nebrat všechny rady na internetu jako absolutně pravdivé.

První dva měsíce po porodu jsem hubla sama od sebe

Vždycky jsem byla docela aktivní člověk, takže neschopnost víc se hýbat mi po porodu nedělala moc dobře na duši. Na druhou stranu mě plně zaměstnávala moje malá dcerka, takže jsem na nějaké cvičení neměla ani čas, ani sílu. Přesto jsem doufala, že zhubnu. A chvíli to v tom kolotoči kojení, spánku a kojení i šlo. Přesněji dva měsíce. A pak nic. Vůbec, vůbec nic.

Zdravé jídlo je pro mě norma, ale váha se už nehýbala

7373977172_cf751a5e14_zJedla jsem podle zásad zdravé výživy, které jsem se naučila už dřív. Do mého jídelníčku běžně patří celozrnné těstoviny a kuskus, bulgur, pohanka, ovesné vločky, jedině bílý jogurt, kuřecí maso, mořské ryby, hodně zeleniny a ovoce. Moje holčička s ničím z toho neprotestovala, prospívala dobře, rostla. Já jsem (naštěstí) nerostla, cítila jsem se taky dobře a plná síly, ale k původní velikosti jsem se vůbec nevracela. Takže ani k původnímu oblečení, s kterým jsem už na zimu počítala.

Cvičení mi „jen“ formovalo svaly

Dva měsíce po porodu jsem začala cvičit. Nejdřív to byly několikahodinové procházky s kočárkem, pak jsem s kočárkem začala běhat a cvičit doma před televizí, když hlídal manžel. Sice se mi krásně rýsovaly svaly (tedy začínaly se rýsovat), ale ručička váhy byla pořád nemilosrdná. Do chvíle, než jsem se znova podívala na to, jak jím.

Bylo to množstvím jídla – stačilo začít poslouchat svoje tělo

Problém nebyl v tom, co jsem jedla. Ale kolik. Někde jsem se dočetla, že by kojící matky měly sníst denně o 500 kcal víc, než obvykle. A to jsem dodržovala. Jenže tyhle kalorie byly přesně to, co pokrývalo energetickou spotřebu mého těla na kojení. Abych mohla hubnout (a neškodit 4536406451_80932c0ddd_zpřitom svojí holčičce), rozhodla jsem se jich zbavit. Jen tak, ze dne na den. Ale přirozeně! Jak?

Prostě jsem začala jíst tak, abych neměla hlad. Jakmile jsem cítila, že už jsem polosytá, talíř jsem odložila. Neměla jsem hlad, síly jsem měla pořád dost, bylo mi dobře a… začátkem jara jsem dopnula svůj zimní kabát. Pochopila jsem, že i ty chytré rady z internetu je zapotřebí posoudit vlastní hlavou. Ať už se jedná o péči o dítě, nebo o jídlo. Stačí poslouchat svoje tělo a ono si řekne, co potřebuje. A poslední poznámka na závěr? Bez cvičení by se mi ani ta úprava jídelníčku na postavě určitě nepromítla. Takže s chutí do tenisek a pak k talíři!